Únor 2009

Co o sobě píši já

9. února 2009 v 18:36 Něco o mně
Mám strašně ráda staré věci, s patinou, v mém životě nikdy nechyběly. Přinášejí mi radost a chuť zamýšlet se nad tím, co bylo a hledat smysl toho, co mělo být zapomenuto.

Po mnohaleté profesionální kariéře designérky porcelánových panenek a množství restaurátorské práce zůstanu osudu navždy vděčná za myšlenku navrátit toto nevšední řemeslo a výtvarnou disciplínu zpět do života a obklopit se křehkou krásou bytostí, které mají oči. Předcházela tomu příprava v kurzu, v porcelánce, nad odbornými knihami a časopisy, po veletrzích, a roky pokusů a omylů v dílně a u pece. Za tu dobu se mi podařilo vedle rušného osobního života vybudovat ateliér, uspořádat nespočet výstav, prezentací panenek, ukázek výroby, kurzů pro sběratele a milovníky panenek, vychovat několik žáků k samostatné tvorbě, opravit a zrestaurovat staré krásky, z nichž některé pamatují minimálně dvě století, zůčastnit se odborných soutěží a seminářů.

Kniha  "Panenky - z dílny do galerie" je logickým vyústěním mé snahy dát vědět o úžasné práci našich předků, informovat o dějinách průmyslové výroby panenek, o některých současných autorech a přiblížit a trochu i poučit vás o zákonitostech výroby. Mojí snahou je podat poctivou informaci i těm, kteří jenom tuší, že mezi panenkami jsou rozdíly, a že vysoká cena automaticky neznamená kvalitu.

Zároveň chci pomoci mým žákům a absolventům kurzů, kteří musí během krátké doby vstřebat množství informací a získat některé dovednosti vybaveni prozatím jen sešitem a fotoaparátem. Veškeré pomocné materiály, ať už knihy, či časopisy jsou cizojazyčné a u nás téměř nedostupné.

Máte-li pocit, že právě vytvořit panenku by se vám líbilo, nedejte se odradit ani počátečními neúspěchy, které bezesporu přijdou, ani nevěřícími pochybovači a pusťte se do toho. Pro začátek vám stačí jen odhodlání. Moje pomocná ruka je na blízku.

Co o mně píší jiní

9. února 2009 v 18:19 Něco o mně
Jen občas se stává, že býváme osloveni něčím výjimečným - ať už je to výtvor přírody, nebo lidských rukou, něco, co se vymyká všednosti, co nás potěší, pohladí po duši až se zatají dech...

Už v dávných dobách člověk toužil své estetické prožitky vdechnout do materiálů, které měl k dispozici, do kamene, dřeva, hlíny, kovu a ještě později se vývojem dopracoval k úžasnému porcelánu. Z něj kromě užitkových předmětů vytvářel křehkou nádheru pro radost. Mezi taková díla patří i porcelánové panenky.

Od samého počátku porcelánové panenky rozechvívaly srdce nejen malých slečen, ale i jejich maminek. Bohužel, toto řemeslo u nás téměř zaniklo a jen znalci a sběratelé vědí, jak velká je to škoda.

Dnes toto řemeslo, ne právě snadno probouzí a povznáší na vysokou úroveň naše jediná a jedinečná výtvarnice Dagmar Jurčíková z atelieru Juda, která je sama o sobě výjimečná. Snad právě tím, že je těsně spjata s přírodou a s nutností poradit si sama naprosto se vším, tato opravdovost se odráží ve tváři každé její panenky. Všechny jsou originály, které v rukou Dagmary přímo ožívají. Jako by do nich svou lásku vdechla kouzlo jedinečnosti, dokonalosti a křehkosti. Zvláště portrétní panenky vytvářené podle fotografií dětí, získávají mezi znalci své ctitele.

Výstavy, na kterých představuje čas od času svou tvorbu, bývají opravdovým zážitkem. Zejména vernisáže v předvánočním čase a její "Andílci" bývají úžasným navozením atmosféry Vánoc a pohlazením po duši.

Dagmar Jurčíková je přímo nabita optimismem a láskou k celému světu. Přestože většinu sil spotřebuje právě její tvorba, zbývá jí ještě mnoho lásky pro rodinu, přátele a všechny potřebné... Svými nevyčerpatelnými zdroji šíří pohodu mezi nás, uspěchané štvance dnešní doby.